Ročník 47 Acordes

    A                       Em                        A
1.  Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,
                            Em                            A
    a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,
         F#m
    však sotva pátek odhoukaj,
       C#m                     Hm    D E
    to pomyšlení každýho z nás svádí
        A                   Em                   G
    svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.
 
    A                     Em                   A
2.  Léta kráse nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
                                      Em                    A
    jen v uších pořád zvoní blues co zpívaly nám telegrafní dráty
        F#m                      C#m                     Hm   D E
    zas jdeme známým údolím, tak jako v časech naší zašlý slávy,
      A                     Em                    A
    a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.
 
    A                        Em                 A
3.  Čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
                             Em                        A
    a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
         F#m
    text není žádnej Kainar,
          C#m                         Hm     D E
    dávno víme všichni, že je vlastně hloupá,
         A                     Em                       A
    tak proč nám slzí oči není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.
 
    A                     Em                         A
4.  A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
                                  Em
    každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík,
                 A
    kterej ještě zbyl mu,
           F#m                      C#m                  Hm    D E
    [: ten uhlík, to je jistota, že všedním  dny člověka neumoří,
           A                Em                        A
    čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří...:]
X